Leden 2012

Hory 2012 Hochficht

22. ledna 2012 v 14:32 | k |  My life
Nechce se mi psát o horách, je toho moc, takže jen vyberu to nejlepší..
Začala jsem se tam kamarádit s jedním klukem, který chodí do vedlejší třídy.. Jezdili jsme spolu na kotvě a dělali jsme blbiny, jezdili jsme ze strany na stranu a přes různé kopečky až jsme spadli.. Jenže jsme byli uprostřed lesa a nevěděli jsme, co máme dělat, tak jsme šli nahoru, do toho velkého kopce.. Asi po deseti metrech jsme to vzdali a šli jsme raději dolů, ikdyž to bylo mnohem dál.. Pak jsme potkali nějakou sjezdovku a sto let jsme bojovali a nazouvali se do lyží.. A pak už jsme jen sjeli dolů.. Bohužel ještě toho dne ten kluk spadnul a udělal si něco s nohou, vezli ho do nemocnice, ale naštěstí nám ho ještě toho dne večer vrátili a přestěhovali ho do pokoje vedle toho našeho, aby nemusel chodit po schodech.. A poslední den?? On celý den seděl v restauraci pod sjezdovkou a čekal na nás.. A já si vesele jela po kotvě, tentokrát nebyla v lese.. Ale spadli mi hůlky a já, že pro ně sjedu, tak jsem zajela do půlky sjezdovky, sundala jsem si lyže a šla jsem pro ně pěšky.. Jedna spolužačka na mě zavolala, že jsou skoro až dole, ať to raději sjedu na lyžích a tak jsem zase šla nahoru pro ty lyže, když jsem tam po půl hodině došla, nešli mi ty lyže nandat, neb jsem měla lyžáky celé oblepené sněhem.. Sedla jsem si do sněhu a brečela.. Pak jsem ty lyže vzala a táhla jsem je za sebou dolů, pak mi nějací němci ty hůlky hodili a já šla nasraně dolů.. Dole jsem ty lyže zahodila, přijela za mnou učitelka, já jsem se vztekala a ona mne objala.. To od ní bylo hezké.. A pak jsem šla do té restaurace za Fífí (ten chlapec, jak jsem s ním spadla z kotvy) a odmítala jsem dál lyžovat..
A ještě se o kousek vrátím.. Šli jsme spát asi v jedenáct a pak (lehce po půlnoci) nás vzbudili hlasy, rozlepila jsem oči a vidím v našem pokoji postavy.. Začala jsem na ně křičet a oni utekli, byli to naši spolužáci.. Pak jsem zjistili, že je Aneta (moje spolubydlící) celá pomatlaná pastou na zuby.. Počkali jsme půl hodiny, napustili jsme do kelímku vodu, dali do ní sprcháč a limonádu, zamíchali to a šli jsme to těm zmetkům nalít do bot.. Pak to museli nosit celý den..

moje kecy

5. ledna 2012 v 19:59 | K |  My life
Já vím, už je to strašná doba, co jsem se neozvala..
Já.. 13. září jsem začala chodit s jedním klukem, myslela jsem si, že to bude jen tak z nudy a, že to za chvilku přejde.. Jenže pak jsme spolu byly dva měsíce a všecno bylo nádherný.. Rozuměli jsme si, četli jsme si myšlenky a však víte, jak to vždycky popisují v různých časopisech..
Jenže po dvou měsících začala krize, nevěděli jsme co to bylo, ale cítili jsme to ve vzduchu.. Jenže já, hloupá naivka, jsem si myslela, že je to jen na chvilku, že to přejde.. Jenže Láďa, nebo tak Drahý, jak jsem mu říkala, si to nemyslel.. 29. prosince se se mnou rozešel, po telefonu, taková ubohost..
Řekl mi, že mne přestal milovat..
A nejhorší, že se vidíme každý den ve škole.. Totálně mě to drtí..
Miluju ho.. Dovolil mi, abych ho milovala a teď s tím nedokážu přestat.. Je divný přijít do třídy a nejít za ním a nedat mu pusu.. To je jedno, nebudu vám tady cpát moje blbosti..
Mějte se líp než já.. (Nebo aspoň ty, Vev, páč si to stejnak přečteš asi jediná ;) )